INFORMAČNÍ WEB A OBČASNÍK pro Prahu 15 a okolí 
Hostivař | Horní a Dolní Měcholupy | Dubeč | Štěrboholy | Petrovice
ban pmenu
ban np
ban auto x
beran
kvetinym
papavera
buldoci neratovice
holeone
nakacabe

TOPlist

HOSTÉ PŘISPÍVAJÍCÍ SVÝMI ČLÁNKY

 

ods  TOP 091 
svob SSCR log
EU MAPA3
Pohled na uspořádání vztahů v Evropské unii ztratil barevné vidění. Buď jste pro socialistickou federaci, nebo dostáváte automaticky nálepku rasisty či fašisty. Dnešní snaha o koncentraci síly do bruselského centra není pokusem o záchranu idejí EU, ale o její další posun doleva. A k vládě síly.

Doprovází ji ještě vyšší míra sociálního státu v podobě, která :
  • potlačuje podporu tradiční pro-rodinné politiky a naopak přenáší vliv na výchovu dětí a mládeže více na stát,
  • upravuje sociální systém pro potřeby imigrace, která má být napříště univerzálním lékem na ne-růst evropského obyvatelstva. 
Jde tak nejen o zakrytí nedůsledností a neschopnosti přiměřené reakce na společenské problémy, ale v ekonomickém důsledku také o krok zpět v konkureceschopnosti EU ve světě. 
A je také doprovázena bezbřehou tolerancí k odlišným kulturám i sebemrskačstvím za bývalý kolonialismus. 

Předchozí nedůslednost je tak zaměňována za ctnost. Tradičně levicoví Švédi, ale už i jiné země, se bojí důsledně zasáhnout proti migrantským bandám v jejich městech jen proto, aby nebyli obviňováni z nehumánnosti či rasizmu. V levici také převládá přesvědčení, že migranti budou přirozeně jejími voliči. Když to někde přeženou, jako například v Německu, levice se, ze svých předchozích omylů a jejich důsledků, pokouší obviňovat někoho jiného (např. své nesolidární sousedy).

Vrcholnou ukázkou levicových postojů bylo nedávné vystoupení filosofa, profesora Václava Bělohradského v České televizi (pořad Otázky VM 25. února 2018 - celý pořad ZDE). Co také v OVM řekl: … „Nějaký evropský stát musí vzniknout. Jestli za padesát let nebo kdy, to je jedno, ale musí vzniknout,“… /… „Dvě slova je potřeba škrtnout, a to je svrchovanost a identita, protože nikdy nebudeme vědět, co to je,“… /… „Co je to uprchlická krize. To je jih, který se hrne na sever, protože na jihu už nemohou lidé žít, naší vinou do jisté míry.“ … / … „Já vidím jedinou cestu v prohloubení europeizace naší politiky,“ /. Jeho výroky snad nejlépe charakterizují směr dnešní levicové evropské politiky.

Levicové koncepty jsou líbivým modelem pro klidnou dobu. Metoda uplácení voliče není stavěna ani do mírně rozbouřených vod. Pokusům levicové koncepty zachránit ale nyní čelí celá Evropská unie. Část jejích vlivných členů je přesvědčena, že federace a myšlenkový monopol idejí evropeismu bez národních států, jsou těmi správnými léky (podrobněji v jiném článku zde). A snaží se jich docílit návrhy na další utahování šroubů společné legislativy - unifikací.

Reakce na tuto politiku se ale již dostavuje.
Nenechme oprávněný vzdor proti levicovým konceptům ale sklouznout k nahnědlým a oligarchickým řešením vlády jiné silné ruky.

Zdá se být totiž zřejmé, že některé národy o vládu silnější ruky skutečně stojí a cítí se v ní i lépe. Mají na to právo a je to jejich věc. A země, které preferují svobodnější společnost, by se s tím měly naučit žít. I v Evropské unii. Na oplátku by ale měly důsledně požadovat prostor pro sebe, pro svůj pohled. Žádat v Evropské unii více různorodosti a méně svázanosti. Hledat společné jmenovatele místo silové unifikace životního stylu.

Postavme znovu rodinu za základní stavební článek zdravé společnosti. Pomáhejme účinně chudšímu světu, ale nedělejme z občanů Blízkého východu i Afričanů Evropany z peněz, které bychom mohli dávat na udržení vlastní populace. Té, která má kořeny a tradici v Evropě!  

Požadujme více svobody a méně regulací. A požadujme to hned. Nečekejme, až se váhy ještě výrazněji nakloní doleva nebo do hněda.
To už může být pro část Evropy znovu pozdě.

Současně je vhodné si přiznat, že cíle Evropské unie - zachování míru, zjednodušení vzájemných vztahů evropských národů i plnění cíle mít se i o trochu lépe – musí také umět reagovat na světové výzvy. Umět vyhodnotit, jaký směr k dlouhodobému zachování cílů může skutečně vést. I za cenu toho, že některý z nich (vyjma zachování míru), nepůjde dočasně naplňovat. 

Obavy z možné nejednotnosti Evropské unie by neměly zahlušit jiné postoje. Je jedno, jak jsme v Evropě relativně malým národem. Když se cítíme ohroženi, musíme to říkat, ne se jen obávat a být do poslední chvíle tak nesmyslně loajální ke každé hlouposti, která z Bruselu přichází. 

Dějiny naším vstupem do EU neskončily.

Svobodnou mysl a veselé jaro přeje

Michal Frauenterka

související článek: Jaký bude od května náš postoj při vyjednávání o budoucnosti Evropské unie?

reklama kacaba

ban pizza bezlepkova
worldslogo

ban kalendar

DNES JE středa 16.1.2019

Svátek má Ctirad, zítra Drahoslav
ban cenik inzerce
ban nazory z Cech odjinud
ban tst hosivarsky lesopark