INFORMAČNÍ WEB A OBČASNÍK pro Prahu 15 a okolí 
Hostivař | Horní a Dolní Měcholupy | Dubeč | Štěrboholy | Petrovice
ban pmenu
ban np
ban auto x
beran
kvetinym
papavera
buldoci neratovice
holeone
nakacabe

TOPlist

HOSTÉ PŘISPÍVAJÍCÍ SVÝMI ČLÁNKY

 

ods  TOP 091 
svob SSCR log
m cl 2
Zima je zřejmě na ústupu a alespoň někteří politici si už začínají uvědomovat, že jejich nečinnost by se jim už u jejich voličů mohla vymstít.

S jarem lze očekávat zvýšený příliv uprchlíků. A zdaleka nepůjde jen o ty ze Sýrie. 

Konfliktů v dosahu evropských břehů je více než desítka a v žije v nich téměř 400mil. obyvatel. 

m cl 1
Mezi země, ve kterých sice není otevřený ozbrojený konflikt, ale na které mezitím ekonomicky doléhá dění v jejich okolí, lze jistě v evropském okolí zařadit Egypt, Tunisko, Eritreu a nyní nově i Turecko.

To je dalších téměř 200mil. obyvatel, ze kterých s přibývající bezvýchodností jejich existence jistě nějaká část o připojení k emigrační vlně bude uvažovat. 

Jaké je řešení? V závěru článku předkládám ty frekventovaně diskutované a připojuji návrhy vlastní. Předtím však zmíním podle mého názoru ten největší rozpor, se kterým si dnešní Evropa neví rady.

Tím problémem je otázka způsobu dočasné pomoci či trvalé integrace uprchlíků.
Jednoznačné řešení této otázky, tj. nějaký statut dočasné pomoci, by hned na počátku loňského hromadného exodu Evropané jistě uvítali a byl by také jasnou zprávou i navenek.

Proč evropská politická elita neřekla svým občanům: „Vážení občané, v Sýrii je občanská válka, která jen tak neskončí. V Sýrii žije 22mil. obyvatel a jejich značná část bude dočasně hledat pomoc i v Evropě. Je naší povinností části z nich pomoci, protože okolní země tento exodus už nezvládají.

Ale nemusíte se bát, až válka skončí, půjdou zase domů obnovovat svou zem. Bude to něco stát jak u nás doma, ale i v okolních zemích Sýrie, protože tyto země Blízkého východu vesměs nemají prostředky uprchlické tábory dlouho živit.

Ale pomůže i OSN, Saudská Arábie, Čína, USA a další bohatší země."

"A tento model použijeme i v případě, když se v budoucnu za humny objeví nějaká jiná válka."

Věřím, že pokud by taková slova padla hned na začátku a byla by také důsledně prosazována, pak by formy pomoci, zapojení neziskových organizací, dobrovolníků i rodin, ale i ekonomické výdaje na jednotný postup už od začátku byly Evropany vnímány nejen jako zpráva o jasném evropském bezpečnostním modelu, ale i mnohem přívětivěji.

Místo toho vidíme zcela odlišný postoj Německa, Švédska a některých dalších zemí, ve kterých jakýkoli náznak nevole k přijímání i integraci migrantů z odlišných kulturně-sociálních oblastí, je oficiálně považován za projev rasismu či dokonce fašismu.

Na straně druhé stojí země, kde vliv menšin z Afriky či Blízkého východu nemá na realistické řešení tak velký vliv. Mezi nimi je i Česká republika.

Tento dlouhotrvající rozpor radikalizuje Evropu.

Výrazně k této radikalizaci přispěli i ti ministři vnitra, kteří v Evropské radě přehlasovali ty ostatní a stanovili kvóty pro přerozdělení (zatím malého podílu) ze všech dnešních migrantů.
Tlak na trvalé přerozdělení nyní ustal a hledá se jiné řešení.

To už ale ve stavu nebezpečí. Prognózy, že migrační vlna v tomto roce může dosáhnout až 3mil. osob, už vyvolávají obavy části evropské politické scény, která se bojí reakce svých vlastních občanů (voličů), pokud by znovu prosazovali mírné postupy z minulého roku.

Hledá se řešení, ale už v atmosféře mnohem více radikalizované a předchozími nedůslednostmi vyvolané.


Ani v této nebezpečné situaci není v Evropě shoda. 
Německo znovu a znovu provádí svou samostatnou politiku, Visegrádská skupina se snaží hledat „plán B“, ale sama a jen pro jihovýchodní migrační směr.

Po světě se navíc najde mnoho zemí, kterým náš problém vyhovuje. A ještě některé z nich moc dobře vědí, jak Evropanům při složitosti jejich rozhodovacích procesů, účinně okopávat kotníky.

Navrhovaná řešení jsou frekventované mezi lidmi v diskusích a téměř jistě neodporují Ženevským úmluvám.

Složitější je soulad s evropskou azylovou politikou. O jejím volném výkladu, jejích skulinách a dnes i jejím porušování se už dávno ví.
Tyto stávající evropské zákony sice o hromadném přílivu migrantů hovoří, ve skutečnosti ale jejich mechanismy nebyly prověřeny praxí a dnešní pokusy je doplnit jen zoufale narážejí na neschopnost dohody na účinných detailních opatřeních.

Jak by tedy mohly vypadat návrhy na další řešení:

  • Dohoda států EU a dotčených evropských nečlenských států na dočasné ochraně obyvatel přímo se neúčastnících válečných konfliktů podle Ženevských konvencí, bez nároku na jejich integraci. (nazval jsem ho pro účely tohoto článku „Ženevským azylem“)
  • robustní ochrana celé jihovýchodní hranice EU od Španělska po Finsko


A pro doržení těchto dvou základních pravidel:

  • zřízení evropského fondu pro financování uprchlické krize
  • sjednocení zpravodajských informací v agentuře EU (Frontex)
  • zřízení desítek uprchlických městeček podél celé chráněné části hranice, převážně v hraničních státech s kapacitou do 2mil. míst pod odpovědností a na náklady agentury Frontex, v případě nečlenských států  EU pod dohledem tamních vlád a pomoci Frontexu   
  • nové zahájení řízení o udělení Ženevského azylu těm, kteří již do Evropy přišli v roce 2015
  • přesun stávajících i nových uprchlíků s Ženevským azylem do uprchlických městeček, případně do center neziskových organizací nebo do rodin (ve státech, které projeví zájem) a zajištění podpory jejich financování
  • návrat ekonomických migrantů do země jejich původu, event. dočasný přesun do více střežených částí uprchlických městeček u těch, které jejich vlastní země odmítají přijmout
  • pomoc při spolufinancování uprchlických táborů na Blízkém východě
  • informační kampaň v zemích, odkud proudí ekonomičtí migranti
  • dočasný přistěhovalecký stop-stav do EU = pozastavení platnosti evropských azylových zákonů na jeden rok s možností prodloužení (s výjimkou Ženevského azylu a zákonů návratové politiky) a zahájení jednání o jejich nové podobě

Ať bude řešení tohoto stavu nebezpečí pro Evropu navrženo jakýmkoli způsobem, je třeba jednat rozhodně. Pokud půjde Německo, Švédsko a některé další země i dále vlastní cestou, existují možnosti, jak jejich vliv zmenšit demokratickou cestou (více o tom píši v článku v iZITRA.info: Nejsme ani slabí, ani malí ).

Možná že ale tato krize povede i k větším změnám, které již dlouho čekají na vyřešení a stále na ně nebyl čas nebo pro ně nepřišla vhodná doba (více o tom píši v článku v iZITRA.info: Evropská unie - co jiného - ale v jaké podobě? ).

Názor na konání svých politických zástupců si ale každý musí udělat sám.

Michal Frauenterka www.radni.cz

reklama kacaba

ban pizza bezlepkova
worldslogo

ban kalendar

DNES JE pondělí 18.3.2019

Svátek má Eduard, zítra Josef

Nejbližší místní události

ban cenik inzerce
ban nazory z Cech odjinud
ban tst hosivarsky lesopark